Achloroblepsie (též zelená barvoslepost) je odborný, dnes spíše řídký termín z oftalmologie pro poruchu barevného vidění, při níž je výrazně snížena nebo chybí schopnost vnímat a rozlišovat zelenou složku spektra. Zelené odstíny pak splývají s šedí, žlutí či hnědí a mohou se zaměňovat i s červenou. Nejčastěji jde o vrozený stav způsobený chyběním nebo poruchou funkce čípků citlivých na střední vlnové délky, což odpovídá deuteranopii nebo deuteranomálii. Vzácně může být získaná při onemocnění sítnice, zrakového nervu nebo zrakové kůry. Zraková ostrost bývá zachována, obtíže se projeví hlavně tam, kde barva nese informaci, například u dopravních signálů. Diagnostika se opírá o testy barevného vidění a náprava je převážně kompenzační. Název je odvozen z řeckých kořenů a- bez, chloros zelený a blepsis vidění.. >> detail
V medicíně a očním lékařství jde o poruchu barevného vidění, kdy člověk nedokáže spolehlivě rozlišovat zelenou barvu, případně ji vnímá jen velmi omezeně a zelené odstíny se mu mohou jevit zaměnitelně s jinými. Název má řecký původ a souvisí s poruchou zpracování signálů z čípků na sítnici.. >> detail
V medicíně se tím popisuje nález nebo stav spojený s chyběním žluči či žlučových barviv, takže daný obsah nebo sekret není běžně zbarvený žlučí a působí nápadně světlý, typicky například u stolice při poruše odtoku žluči.. >> detail
Lékařský termín pro situaci, kdy se v moči při vyšetření nenajdou žlučové pigmenty, například bilirubin, a proto se nedá prokázat jejich příměs. Tento popis se objevuje třeba u některých forem žloutenky, zejména hemolytické, kdy se nekonjugovaný bilirubin do moči běžně nevylučuje.. >> detail
Acholurie (též acholuria) je lékařský termín pro nepřítomnost žlučových barviv, hlavně bilirubinu, v moči. Moč proto nemá typické tmavé „pivní“ zbarvení jako při cholurii, protože se do ní nedostává konjugovaný bilirubin. Nejčastěji se uvádí u prehepatální, hemolytické žloutenky, kdy převládá nekonjugovaný bilirubin vázaný na albumin, který se v glomerulech nefiltruje. Naopak u obstrukční či hepatocelulární žloutenky bývá bilirubinurie a tmavá moč, takže acholurie pomáhá v diferenciální diagnostice ikteru. Často se posuzuje spolu s urobilinogenem, barvou stolice a jaterními testy, protože sama pouze ukazuje, že bilirubin v krvi není pro ledviny dostupný. Nezaměňovat s acholií, tedy nedostatkem žluči ve střevě vedoucím ke světlé stolici. Potvrzuje se chemickým vyšetřením moči nebo testovacími proužky na bilirubin a jde o laboratorní znak, nikoli o samostatnou diagnózu. Etymologie: řec. a- bez, cholé žluč, ouron moč.. >> detail
Název je odvozen z řečtiny, kde předpona a- vyjadřuje zápor a základ chondr- souvisí s chrupavkou. Jde o vrozené onemocnění kostry, obvykle geneticky podmíněné, při němž je narušena přeměna chrupavčitého základu na kost a tím i růst dlouhých kostí. Často se projeví disproporčním nízkým vzrůstem a zkrácením končetin, typicky v souvislosti s mutací genu FGFR3.. >> detail
V medicíně označení pro stav nebo proces, při němž nedochází k běžné tvorbě či zrání chrupavky, případně je chrupavčitý základ kostí vyvinut jen omezeně. Užívá se zejména v souvislosti s achondroplazií, kde je narušen endochondrální růst a tím i vývoj některých kostí. Etymologicky vychází z řec. záporové předpony a- a výrazu chondros.. >> detail
Označení pro něco, co je jen málo použitelné nebo se to dá využít jen omezeně, tedy prakticky „špatně využitelné“.;V medicíně se tím popisují situace, kdy organismus má danou látku k dispozici, ale neumí ji účelně zapojit do potřebných dějů, typicky u některých forem chudokrevnosti, kdy se železo nedostatečně zabudovává do hemoglobinu, i když jeho zásoby nemusí být vyčerpané.. >> detail
