Latinské sousloví abolitio nominis (z abolitio „zrušení, odstranění“ a nominis, genitiv od nomen „jméno“) znamená zrušení či vymazání jména. V římském trestním procesu označovalo procesní ukončení obžaloby před rozsudkem, kdy bylo jméno obviněného vyškrtnuto z oficiálního seznamu stíhaných a věc se dále neprojednávala, někdy na základě rozhodnutí senátu nebo císařské milosti. V historiografii a epigrafice se tímto termínem popisuje i fyzické odstranění jména z nápisů a dokumentů, často technikou seškrábání či přetesání, jako symbolická forma veřejné diskreditace a snaha zabránit připomínání osoby, blízká praxi známé jako damnatio memoriae. V češtině se užívá hlavně odborně, volně překládáno jako vymazání jména či abolice obžaloby. V přeneseném smyslu i pro administrativní nebo mediální „vymazání“ osoby z veřejného prostoru.. >> detail
Abominace je knižní označení pro něco krajně odporného a zavrženíhodného, pro čin, stav nebo věc, které v člověku vyvolávají silný odpor, zhnusení a morální odsouzení. Užívá se při hodnocení jednání považovaného za nepřijatelné, například v náboženských nebo etických souvislostech, kde se mluví o „ohavnosti“ či „prokletí“, případně o tom, že je něco hodno zavržení. Může se vztahovat na skutek, zvyk, ideu i na osobu, kterou mluvčí silně odmítá. Někdy se tímto slovem míní i samotný pocit zhnusení a prudké nechuti. Výraz je stylově výrazný a spíše publicistický nebo literární, v běžné řeči ho často nahrazují slova ohavnost, hnus, odpornost nebo zrůdnost. Typické je spojení „považovat něco za abominaci“ nebo „to je abominace“. Původ má v latině (abominatio, od slovesa abominari).. >> detail
aboralis (lat.) je směrové přídavné jméno anatomické latiny (aboralis, -e) ve významu „od úst, směrem od orálního konce“ nebo „ležící na straně vzdálené od ústního otvoru“. Uplatňuje se v popisu orientace struktur a dějů podél trávicí trubice a tělní osy, tedy v ose ústa–anus, například pro šíření peristaltiky, posun potravy či určení, která část orgánu leží více distálně. V humánní fyziologii se s ním lze setkat i při popisu reflexů a vedení vzruchu v enterickém nervovém systému. V zoologii a embryologii označuje aborální pól a aborální povrch žahavců nebo zárodku, tedy oblast opačnou k ústům či k místu jejich založení. Je protikladem termínu oralis a často stojí v ustálených víceslovných názvech (polus aboralis, pars aboralis). V českých textech se setkáme i s překladem aborální nebo s dvojicí oradní–aboradní. Původ je z ab „od“ a os, oris „ústa“.. >> detail
Aborální (z lat. ab „od“ + os, oris „ústa“) je odborný anatomický a zoologický termín vyjadřující polohu nebo směr na těle organismu, který je situován na straně opačné vůči ústnímu otvoru, tedy „protiústně“, nebo se od úst vzdaluje. Uplatňuje se zejména u radiálně souměrných živočichů a u vývojových stadií, kde nelze spolehlivě určit hřbet a břicho. U žahavců označuje aborální konec obvykle pól s přisedacím terčem, u medúz vrchol zvonu, u ostnokožců je aborální povrch ten, který je obrácen od úst (např. horní strana hvězdice). Často se mluví o aborálním pólu blastuly či o aborální straně těla. V mnoha popisech se vymezuje také orálně-aborální osa, podle níž se orientují orgány a směry růstu. Protikladem je orální. Slovo se užívá převážně v biologii, medicíně jen zřídka.. >> detail
Aborce (z lat. abortio, z aboriri) je ukončení těhotenství před dosažením životaschopnosti plodu mimo dělohu, za niž se v praxi často považuje přibližně 22. až 24. týden gravidity. V medicíně zahrnuje jak spontánní aborci, tedy samovolný potrat, tak aborci indukovanou, vyvolanou záměrně lékařským zákrokem nebo podáním léčiv. Indukovaná aborce se provádí z osobních, sociálních či zdravotních důvodů a může být farmakologická (užití kombinace mifepristonu a misoprostolu) nebo chirurgická (např. vakuová aspirace). V českém právu a veřejné debatě se slovem aborce obvykle míní umělé přerušení těhotenství, které je na žádost ženy zpravidla možné do 12. týdne, později jen ze zdravotních indikací. Termín bývá zatížen etickými a náboženskými konotacemi, sám o sobě je však popisný odborný výraz. Nezaměňovat s antikoncepcí, která početí předchází.. >> detail
"1. uvázání lodi u břehu a vyloďování; 2. srážka, kolize lodí; 3. způsob vojenského střetnutí na moři při spojení dvou lodí s bojem muže proti muži"
. >> detail
Aboridžinci jsou původní obyvatelé Austrálie, jejichž předkové osídlili kontinent nejméně před 50 000 lety. Nejde o jeden národ, ale o množství skupin s vlastními jazyky, právními a příbuzenskými systémy a s odlišnými uměleckými i náboženskými tradicemi, v nichž je klíčový vztah k „Zemi“ a k příběhům Snění (Dreaming). V australské terminologii se od nich odlišují obyvatelé Torresova průlivu, ale v češtině bývá toto rozlišení někdy stíráno. Evropská kolonizace od konce 18. století přinesla násilné vyvlastňování, epidemie a dlouhodobé politiky nucené asimilace včetně odebírání dětí, což mělo trvalé sociální důsledky. Dnes Aboridžinci usilují o sebeurčení, uznání práv k půdě a ochranu kulturního dědictví. V širším, publicistickém užití se termín někdy vztahuje i na jiné indigenní populace, přesnější je však konkrétní označení.. >> detail
