Aeroskopie označuje jemné, obvykle mikroskopické sledování a rozbor částic a dalších příměsí rozptýlených ve vzduchu. Využívá se například při posuzování míry znečištění ovzduší a charakteru aerosolů.. >> detail
Označení pro aerosol neboli sprej, tedy disperzní soustavu, v níž se velmi drobné kapénky nebo jemné pevné částice vznášejí a jsou neseny plynem, typicky vzduchem. S takovou formou se setkáme například u rozprašovačů, ale i jako u složky kouře či mlhy.. >> detail
Aerotaxe (biologie) je druh taxe, tedy orientovaného pohybu, při němž se pohyblivá buňka nebo organismus řídí podle gradientu kyslíku, případně podle dostupnosti vzduchu v prostředí. Patří mezi chemotaxe, protože signálem je chemická látka O2, kterou receptorový systém vyhodnocuje nepřímo přes změny metabolické aktivity. Výsledkem je změna rychlosti a směru pohybu, například úpravou práce bičíků u bakterií. Rozlišuje se pozitivní aerotaxe, směřování k vyšší koncentraci kyslíku, a negativní aerotaxe, únik z příliš okysličených zón. Je důležitá pro vyhledávání optimálních podmínek u aerobů i mikroaerofilů a pro prostorové uspořádání populací v půdě, vodě nebo biofilmech. V experimentu se hodnotí třeba v mikrofluidních testech, kde vzniká stabilní kyslíkový gradient. Z řec. aeros vzduch a taxis uspořádání, přesun.. >> detail
Aeroterapie (z řec. aēr, vzduch, a therapeia, léčení) je léčebná a preventivní metoda využívající cílené působení venkovního nebo technicky upraveného vzduchu na organismus. Historicky byla spojována s otevřenou léčbou tuberkulózy v sanatoriích, dnes se uplatňuje hlavně jako režimové opatření. Nejčastěji zahrnuje pobyt a pohyb na čerstvém vzduchu, klimatické pobyty v lázeňských, horských či přímořských lokalitách a v užším medicínském smyslu i inhalaci vzduchu nebo kyslíku se sledováním ventilace plic a okysličení krve. Slouží jako doplněk standardní léčby u chronických onemocnění dýchacích cest, v rehabilitaci a rekonvalescenci. Účinek závisí na délce a intenzitě expozice, teplotě, vlhkosti a kvalitě ovzduší, proto se aeroterapie dávkuje individuálně a při alergenech, mrazu či smogu může být nevhodná.. >> detail
medicínský termín mužského rodu, odvozený z řec. aer, aeros ve významu vzduch a řec. thorax hrudník. Popisuje situaci, kdy se v pohrudniční dutině objeví vzduch nebo jiný plyn, čímž může dojít k útlaku plíce a zhoršení dýchání, například po poranění hrudníku nebo spontánně.. >> detail