lat. a limine dosl. „od prahu“. Ustálené latinské rčení užívané v odborném vyjadřování, zejména v právu a procesních předpisech, k označení úkonu provedeného hned na počátku řízení nebo úvahy, ještě před věcným posouzením. Typicky se říká, že soud či orgán návrh, žalobu nebo důkaz odmítne, vyloučí nebo zamítne a limine, pokud je zjevně nepřípustný, opožděný či trpí zásadními formálními vadami. V širším přeneseném významu znamená „od samého začátku“, „předem“, „na prahu zkoumání“. Vyskytuje se i ve variantě a limine litis, tedy „od prahu sporu“. V moderní právní terminologii se srovnává s obratem in limine „na prahu“, jímž se označují předběžná procesní rozhodnutí, například o nepřípustnosti důkazu. V češtině se spojení obvykle nepřekládá, neskloňuje a bývá psáno kurzívou. Etymologie: předložka a ve významu „z, od“ + limen „práh“, ablativ limine.. >> detail
Latinské rčení užívané v logice a zejména v právní argumentaci. Doslova znamená „od většího k menšímu“ a označuje inferenční postup, v němž z platnosti normy, oprávnění nebo povinnosti pro náročnější, silnější či rozsáhlejší případ vyvozujeme její platnost i pro případ méně náročný. Typicky: je-li někomu svěřena pravomoc učinit určitý závažnější zásah, tím spíše může učinit zásah mírnější, případně je-li dovoleno překročit vyšší mez, je dovoleno i překročení nižší. Jde o variantu argumentu a fortiori. V češtině se překládá jako argument od většího k menšímu a staví se proti a minori ad maius (od menšího k většímu). Použitelnost závisí na tom, zda je mezi případy skutečně zachována hierarchie závažnosti a zda norma není výslovně omezena jen na „větší“ případ.. >> detail
A mari usque ad mare (lat.) doslova „od moře až k moři“, ustálené latinské úsloví vyjadřující rozsah území, cesty či pravomoci sahající mezi dvěma moři. Gramaticky jde o předložkovou vazbu: a s ablativem označuje výchozí bod, usque ad s akuzativem hranici nebo cíl. Vychází z biblického verše Žalm 72(71),8 ve Vulgátě „et dominabitur a mari usque ad mare…“, kde obrazně vyjadřuje univerzální vládu spravedlivého krále, tradičně chápáného jako mesiášský. V novověku se obrat ujal v heraldice jako motto, nejznáměji na velkém státním znaku Kanady, schváleném roku 1921. V kanadském kontextu odkazuje na zemi od Atlantského oceánu k Tichému oceánu a v širším výkladu i k Severnímu ledovému oceánu. V češtině se užívá hlavně jako citát, často s velkými počátečními písmeny a bez překladu.. >> detail
A nihilo nihil (lat. doslova „z ničeho nic“, někdy též v podobě ex nihilo nihil) je latinské rčení vyjadřující zásadu, že z absolutní nicoty nemůže vzniknout žádná věc ani událost. Předpokládá, že každé vznikání má příčinu a nějaký materiální nebo logický předpoklad. Myšlenka je stará už v řecké filosofii jako argument proti vzniku bytí z nebytí a v římské literatuře ji připomíná např. Lucretius ve spisu De rerum natura. Častější úplná formulace zní Ex nihilo nihil fit, nic nevzniká z ničeho. Výrok se užívá v metafyzice i teologii často v kontrastu k učení o stvoření z ničeho, creatio ex nihilo, a v publicistice jako důraz, že výsledky, hodnoty či vědění nelze očekávat bez zdrojů, práce a předchozích podmínek.. >> detail
A potiori (lat. dosl. z lepšího, z mocnějšího, z podstatnějšího, tvar potiori je ablativ singuláru komparativu přídavného jména potior, -ius) označuje způsob uvažování a výkladu, v němž se závěr odvozuje z případu či důvodu, který je silnější nebo významnější. Nejčastěji se v právní a logické argumentaci užívá ve spojení argumentum a potiori, kdy platnost pravidla pro závažnější situaci implikuje jeho platnost i pro situaci méně závažnou, tedy tím spíše. Např. z výslovného zákazu určitého závažného jednání se a potiori vyvozuje, že nepřípustné je i jednání méně závažné. V latinských poučkách typu a potiori fit denominatio vyjadřuje, že pojmenování se určuje podle převládající, rozhodující složky. V češtině jde o nesklonný citát, významově blízký častějšímu a fortiori.. >> detail
