silné zavržení či prokletí, případně veřejné odsouzení někoho nebo něčeho, v církevním a kanonickém prostředí klatba spojená s exkomunikací, tedy formální vyřazení člověka z náboženského společenství, přeneseně označení pro něco považovaného za nepřijatelné či „tabu“, co se záměrně vyčleňuje z běžného užívání (význam se historicky vyvinul z pojmu pro věc oddělenou a zasvěcenou). >> detail
V latině podstatné jméno ženského rodu s genitivem -ae, odvozené z řec. anatome a slovesa anatomnein. V původním smyslu jde o rozřezání nebo rozebrání celku na části, případně o systematické rozčlenění a podrobný rozbor.;V biologii a medicíně označuje vědní obor, který se zabývá normálním tvarem, stavbou a uspořádáním těla, od orgánů až po tkáně. Důležitou částí je anatomie topografica, která sleduje, jak jsou struktury v jednotlivých oblastech těla prostorově uspořádány, což je zásadní třeba v klinické praxi.. >> detail
V medicíně a imunologii, z řeckých kořenů ana a toxikon, jde o toxoid neboli toxin záměrně zneškodněný tak, aby už nebyl jedovatý, ale zároveň si ponechal antigenní vlastnosti rozpoznatelné imunitním systémem. Používá se k navození aktivní imunity, typicky jako součást některých vakcín.. >> detail
Starověký řecký titul doložený v mykénském období, kterým se označovala nejvyšší autorita daného společenství, tedy vládce s politickou mocí a obvykle i s pravomocí ve vedení ozbrojených sil, často nadřazený menším místním vládcům. V pozdější řečtině jej v běžném užití postupně nahradilo označení basileus.. >> detail
Označení pro útvar či strukturu, u níž chybí osa nebo jiný centrální nosný prvek, tedy je „bezosá“. Původ výrazu se obvykle vykládá z řečtiny, kde předpona a- vyjadřuje zápor a základ slova souvisí s pojmem pro osu.. >> detail
Anaximandros z Milétu (610–546 př. n. l.) už v 6. století př. n. l. předestřel myšlenku vývoje živých bytostí. Uvažoval, že člověk pochází z ryby, která se postupně přizpůsobila životu na souši. Zároveň tvrdil, že prvotním základem všeho je nekonečná a neurčitá podstata, kterou označil jako „apeiron“.. >> detail
Předsókratovský řecký myslitel spojený s milétskou školou, působící v archaické době. Za prvotní princip všeho pokládal vzduch, který chápal spíš jako neviditelný dech či oživující duch, nikoli jako dnešní fyzikálně a chemicky vymezenou látku. Tvrdil, že změnami jeho hustoty, tedy zřeďováním a zhušťováním, se rodí různé podoby světa.. >> detail