V původním řeckém významu (aither, aitheros) jde o označení pro mimořádně čistý a jasný vzduch, někdy chápný jako vyšší nebeská vrstva nad běžným ovzduším. V některých starších přírodně filosofických představách se tím mínila i jemná kosmická substance, tedy jakási quinta essentia.;V chemii se tím rozumí éter, zejména dietyléter, tedy bezbarvá, velmi těkavá a silně hořlavá kapalina s typickým zápachem, využívaná mimo jiné jako rozpouštědlo v laboratorní a organické chemii.;V medicíně může označovat éter používaný k inhalační anestezii, dříve rozšířený prostředek k navození celkové narkózy, který byl postupně nahrazován modernějšími anestetiky.. >> detail
Latinské přídavné jméno pro něco éterické, vzdušné a téměř nehmotné, často ve významu nebeské či nadpozemské, odvozené od aether jako označení pro čistý horní vzduch a sféru nebe.. >> detail
V lékařském významu jde o označení pro éterismus, tedy zdravotní stav vznikající při dlouhodobém vystavení éteru a jeho postupném toxickém působení na organismus, často s projevy na nervové soustavě. Pojmenování je odvozeno z řeckého aither, které se vztahuje k vzduchu nebo éteru.. >> detail
Označení pro etylchlorid, který se ve starší terminologii uváděl latinsky jako aether chloratus nebo také chloratum. Jde o těkavou bezbarvou látku, jejíž rychlé odpařování vyvolává výrazné ochlazení, proto se dříve používala například k krátkodobému znecitlivění povrchu kůže.. >> detail
Aetilita je odborný termín pro věkové složení populace, tedy rozložení jedinců do věkových tříd nebo vývojových stadií v určitém okamžiku. V populační ekologii znamená souhrn všech věkových či vývojových stupňů v jedné populaci a popisuje se například podílem juvenilních, reprodukčních a postreprodukčních jedinců. U člověka odpovídá věkové struktuře obyvatelstva, často znázorňované věkovou pyramidou. Aetilita výrazně ovlivňuje, jak se bude populace vyvíjet, kolik lze čekat porodů a úmrtí i jaké budou nároky na školství, zdravotnictví a sociální služby. Setkat se lze i s variantním tvarem etilita.. >> detail
Pojem řeckého původu, kde aitia znamená příčinu. V medicíně jde o etiologii, tedy disciplínu, která hledá a popisuje, proč a jak onemocnění vznikají, jaké okolnosti k nim vedou a jak lze tyto poznatky využít při diagnostice, prevenci i volbě léčby.;V obecnějším odborném smyslu označuje zkoumání původu a příčinných souvislostí u různých jevů či problémů, například u poruch chování nebo u společenských fenoménů.. >> detail
V lékařství a biologii se používá pro označení toho, co souvisí s etiologií, tedy se zkoumáním příčin a mechanismů vzniku chorob. Může také popisovat konkrétní vyvolávající činitel onemocnění, například infekční agens nebo jiný škodlivý faktor.;V obecnějším odborném kontextu znamená zaměřený na vysvětlení původu a příčinných souvislostí nějakého jevu. Termín vychází z řeckého aitia, tedy příčina.. >> detail
Aevus [čti é-vus] je latinské podstatné jméno (m.), užívané v citacích z klasické i středověké latiny, řidší a často básnický tvar vedle běžnějšího aevum. Označuje věk, dlouhou dobu nebo časový úsek vymezený životem člověka či „věkem světa“, někdy i stáří a obrazně věčnost, např. ve spojení in aevum „navěky“. Je příbuzné s výrazy aeon, eón a s kořenem označujícím věk a život a v češtině se s ním setkáme hlavně v překladech a odborné literatuře. V češtině se většinou ponechává v latinské podobě a může zůstat nesklonné, nebo se skloňuje jako mužský neživotný (bez aevu, o aevu), ve filozofii a teologii scholastické je aevus (častěji aevum) technický termín pro způsob trvání mezi časem a věčností, s počátkem, ale bez měření plynutím a změnou, tradičně přisuzovaný andělům a odděleným duším.. >> detail
Jméno řecké bohyně Afaie, kterou uctívali zejména na ostrově Aigína, kde se její kult výrazně prosadil už v raném archaickém období. S tímto uctíváním je spjat i známý chrám zasvěcený této bohyni.. >> detail
