(latinsky doslova další jméno, pl. agnomina) v antickém Římě doplňkové jméno připojované k oficiálnímu jménu, zpravidla jako další cognomen u společensky významných osob. Fungovalo jako přízvisko nebo přídomek, často odvozené od zásluh, původu či nápadné vlastnosti, a nejde o záměrně zvolený pseudonym.. >> detail
přesvědčení, že mimo bezprostřední smyslovou zkušenost nelze svět ani jeho podstatu spolehlivě poznat, vše, co leží za hranicí pozorování a prožitku, je pro člověka v zásadě nepoznatelné. >> detail
Agnostický (z řec. a- „ne“ + gnósis „poznání“) označuje postoj v náboženské filozofii a teorii poznání, který tvrdí, že existenci Boha, božstev nebo povahu poslední skutečnosti nelze s jistotou poznat, popř. že pro takové poznání nemáme dostatek ověřitelných důkazů, a proto je rozumné zdržet se kategorických soudů. Agnostický člověk tak může náboženské otázky ponechávat otevřené, na rozdíl od teisty (přitakává) i ateisty (odmítá), a důraz klade na meze lidského poznání a na metodickou zdrženlivost. V češtině se užívá i ve spojeních agnostický skeptik, agnostický teismus nebo agnostické stanovisko, přeneseně znamená nezávislý na konkrétní škole, technologii, platformě či značce, např. technologicky agnostický nástroj použitelný v různých prostředích.. >> detail
Agnostik je člověk, který zastává agnosticismus, tedy postoj, že existenci Boha, nadpřirozena nebo „posledních“ metafyzických skutečností nelze s jistotou poznat, případně že je lidskému poznání principiálně nepřístupná. Nejde nutně o popření Boha jako u ateisty, spíše o zdrženlivost vůči tvrzením, jež přesahují ověřitelné důkazy, agnostik může zároveň nábožensky praktikovat, být lhostejný nebo hledající. V odborných debatách se někdy rozlišuje slabý agnostik, který pouze říká „nevím“, a silný agnostik, který tvrdí „nedá se vědět“. V širším smyslu se slovo užívá i mimo náboženství pro osobu, která u určité otázky odkládá definitivní soud, dokud nejsou dostupná relevantní data. Termín zavedl v 19. století T. H. Huxley, z řec. a- „bez“ a gnósis „poznání“.. >> detail
Člověk barvy fyzicky vnímá, ale nedokáže je správně rozpoznat a přiřadit jim význam, například je neumí pojmenovat nebo podle nich spolehlivě třídit předměty. Jde o poruchu zpracování zrakové informace v mozku, nikoli o problém samotných očí.. >> detail
