Rozčilení či rozrušení je stav zvýšené psychické i tělesné aktivace. U jednodušších organismů se může projevit jako chaotické, nadměrné množství pohybů. U člověka jde o narušení psychosomatické rovnováhy: oslabuje se kontrola rozumem a vůlí a současně reaguje i tělo (např. bušením srdce).
Náchylnost k tomuto afektu úzce souvisí se schopností snášet zátěž, tedy s frustrační tolerancí. Člověk se sníženou frustrační tolerancí těžce prožívá neúspěch i zklamání a v náročných situacích rychle propadá silnému vnitřnímu napětí a stresu.
Za běžných okolností člověk díky vyšším poznávacím schopnostem (noetické nadstavbě) a vědomé volbě situaci racionálně posoudí a hledá logické řešení. Při intenzivním rozčilení však rozumová a volní složka ztrácí převahu, nastupuje pohybový neklid a zmatek jak v chování, tak ve vědomí: roztříštěné představy, chaotický tok myšlenek, ztráta cíle, hromadění automatických (neuvědomovaných) pohybů, rozkolísání vegetativní rovnováhy, zvýšení vnitřní tenze, kolísání krevního tlaku a ztráta vnitřního klidu.
V určitých situacích je k rozčilení náchylný každý (např. panika v hořícím divadle). Významné je tehdy, když se objevuje už při zátěži, kterou většina lidí zvládá klidně, často bývá příznakem konstituční neurózy a mívá souvislost s snadno zranitelným sebecitem, zvýšenou senzibilitou a sklonem k rozladám.. >> detail
Základní zákon klasické logiky říká, že u dvou navzájem protikladných výroků, kdy jeden popírá přesně to, co druhý tvrdí, je vždy nutně jeden pravdivý (a druhý nepravdivý), žádná „třetí“ možnost mezi nimi nepřipadá v úvahu.. >> detail
