V antické filosofii, hlavně u Aristotela, jde o „bytí v aktu“: o reálně probíhající výkon nebo účinné působení, kdy se pouhá možnost mění v uskutečněný stav, nikoli jen v pasivní potenci.;V novověké přírodovědě se z tohoto pojmu odvíjí chápání energie jako měřitelné veličiny popisující schopnost soustavy vyvolat změnu, například vykonat práci, přičemž v izolované soustavě se její celkové množství zachovává.. >> detail
Z lat. ae, f., z ř. energeia ve smyslu činnost a působivost. Ve fyzice jde o veličinu, která vyjadřuje schopnost tělesa nebo soustavy vykonat práci a přecházet mezi různými podobami, přičemž v uzavřeném systému se celkově zachovává.;V biologii a v běžném užití tím myslíme životní sílu a výkonnost organismu, tedy jakou má člověk či jiné živé tělo rezervu pro zátěž, pohyb a celkovou aktivitu.;V přeneseném významu označuje osobní elán a iniciativa, ochotu jednat a prosazovat věci s rázností a rozhodností.. >> detail
V lékařské a anatomické terminologii jde o stav, kdy dochází k oslabení nervové činnosti a člověk pociťuje výraznou únavu až ochabnutí. Zároveň se tak označuje i denervace, tedy přerušení nervového zásobení určitého orgánu nebo části těla, ať už následkem poranění nebo jako důsledek zákroku, což může vyústit ve sníženou hybnost či citlivost a časem i v úbytek svaloviny. Původ výrazu souvisí s lat. nervus.. >> detail