Křečové (záchvatové) stadium pozdní EPH gestózy (Edema–Proteinuria–Hypertension), které se zpravidla objeví ke konci těhotenství. Po předchozích projevech EPH gestózy (otoky, bílkovina v moči a vysoký krevní tlak) následují křečové záchvaty, jež se postupně rozšíří na celé tělo a mohou být doprovázeny poruchami vidění a poruchou vědomí až do kómatu. Záchvaty se mohou opakovat, tím je vážně ohrožena matka (např. poruchami srážlivosti a krvácením do vnitřních orgánů, např. při DIC – Disseminated Intravascular Coagulation, diseminovaná intravaskulární koagulace) i plod (nedostatkem kyslíku). V některých případech je nutné těhotenství ukončit císařským řezem. Starší český název: božec. Etymologie: z řeckého eklampo („zablesknout se“), patrně podle vjemů postižených, ek- + lampo („svítit“), případně ek- + řecké lambano („zachvacovat“), srov. -lepsie.. >> detail
Něco mimořádně výrazného a nepřehlédnutelného, co okamžitě přitahuje pozornost. Zároveň označuje jev, který je tak očividný a průkazný, že o něm bývá jen těžko pochyb, často se to používá pro do očí bijící chybu nebo rozpor. Původ má ve francouzštině.. >> detail
Tvůrčí přístup, kdy autor nebo badatel nahrazuje nedostatek vlastních originálních nápadů přebíráním a skládáním prvků z už existujících prací a tradic, takže výsledkem bývá spíše kompilace inspirovaná jinými než skutečně novátorské dílo.. >> detail
Postup v odborné nebo umělecké činnosti, kdy se nedostatek vlastní originality nahrazuje přebíráním už hotových nápadů, motivů a postupů od jiných autorů či z dřívějších tradic a jejich volným skládáním, takže výsledek může působit jako směs různých vlivů.;Ve filozofii označení pro přístup, který se nehlásí k jedné jediné škole, ale vybírá si z různých směrů to, co mu připadá vhodné, a tyto prvky pak spojuje do vlastního stanoviska.. >> detail
(z řeč., lat. – vybírat) – označení pro způsob uvažování a tvorby, při němž člověk nepřebírá jeden uzavřený systém nebo jeden styl jako celek, ale z různých teorií, škol či děl si vyzobe jen některé prvky, které mu připadají funkční nebo přesvědčivé, a skládá je do nové, vlastní podoby. V praxi se takový přístup objevuje například ve filosofii i v uměleckých oborech, třeba v architektuře nebo hudbě. V hodnotícím, znevážujícím smyslu se tím někdy myslí i neoriginalita a neschopnost přijít s vlastním, tvůrčím řešením.. >> detail
Metoda uvažování nebo tvorby, která nevytváří pevně vymezený vlastní směr a zároveň se neváže jen k jediné škole či tradici. Místo toho si vybírá jednotlivé myšlenky, postupy nebo výrazové prostředky z více pramenů a skládá je dohromady do výsledku, který má působit aspoň částečně uceleně. Termín se používá například ve filozofii i v umění, kde může označovat mísení prvků odlišných stylových okruhů. V hanlivém použití jde o výtku nepůvodnosti, tedy o dojem, že jde spíše o kompilaci cizích nápadů bez vlastní invence.. >> detail
Přístup v tvůrčí nebo odborné práci, kdy autor nedostatek vlastní originality nahrazuje tím, že si vybírá a přebírá hotové postupy a motivy od jiných lidí či z dřívějších tradic, výsledkem pak bývá spíše kompilace než původní koncepce.;V dějinách umění a architektury označení pro skládání návrhu z prvků různých stylů, kdy se vědomě cituje minulost a kombinuje se to, co se právě hodí, i když celek nemusí mít jednotný slohový program.. >> detail
