Přídavné jméno odvozené z lat. evacuare, tedy vyjadřující vyprázdnění nebo vyklizení.;V medicíně se tím popisuje účinek nebo prostředek, který napomáhá odvedení či odstranění tělního obsahu, typicky působí projímavě nebo usnadňuje vypuzení sekretu.. >> detail
V medicíně a anatomii se tím rozumí evagace, tedy vychlípení nebo vytočení části tkáně směrem ven, čímž dochází i k jejímu roztažení. Často se zmiňuje jako protiklad k invaginatio a popisuje se například při tvarování některých struktur v průběhu vývoje.;V přeneseném užití, odvozeném z lat. evagari, může označovat šíření nebo znovuobnovení určitého děje, třeba když se dříve utlumený proces znovu rozhoří.. >> detail
"1. vyklizení stanovených oblastí v prostoru katastrofy nebo válečné činnosti; 2. vyčerpání plynu z uzavřeného prostoru; 3. vyprázdnění, odsátí"
. >> detail
vpich jehlou s následným odsátím a odstraněním nahromaděného obsahu, např. tekutiny, výpotku, hnisu či synoviální tekutiny (např. ze zánětlivého ložiska).. >> detail
V prostředí mateřské školy představuje hodnocení dětí průběžné a cílené posuzování jejich výkonu, projevů chování i způsobu jednání. Je součástí pedagogické diagnostiky v předškolním vzdělávání a zároveň slouží jako východisko pro následné edukační (vzdělávací a výchovné) intervence ze strany učitele. Výsledkem bývá ústní nebo písemná zpětná vazba učitele určená dítěti, případně jeho rodičům, která informuje o tom, jak se dítěti daří ve výchovně‑vzdělávacím procesu, jaké jsou dosavadní výsledky, a současně nabízí doporučení, jak podpořit další rozvoj jeho dovedností, výkonnosti a sociálního chování.
Hodnocení je přítomné prakticky stále: někdy má podobu nenápadných a spontánních signálů (např. povzbudivý úsměv, gesto, krátká pochvala), jindy jde o záměrně organizované a náročnější hodnoticí situace (např. strukturované úkoly, zkoušky či testové aktivity). Každé posouzení se opírá o informace, které učitel získává různými způsoby – pozorováním jednotlivce nebo skupiny, individuálním či skupinovým rozhovorem, dotazníky, analýzou dětských produktů (artefaktů), případně sociometrickým šetřením.
Rozlišuje se heteroevaluace, tedy hodnocení druhých, které poskytuje informaci o tom, nakolik je výchovně‑vzdělávací proces u dětí úspěšný a jaké přináší výsledky. Naopak autoevaluace (sebehodnocení) vyjadřuje, do jaké míry dokáže dítě – případně i učitel – samostatně posoudit kvalitu a rozsah vlastní výkonnosti i své sociální komunikace. Sebehodnocení má dítě aktivizovat, podporovat formulování přiměřených cílů a vést k jejich naplňování tak, aby se zkvalitňovala edukační práce. V předškolním věku se autoevaluace teprve postupně vytváří a rozvíjí.. >> detail
Ústní nebo písemné hodnocení žáků, ať už slovní či vyjádřené známkou, kterým učitel sděluje, jak posuzuje jejich vědomosti a znalosti, dovednosti, návyky, sociální komunikaci i chování ve škole. Je součástí pedagogické diagnostiky i edukativní intervence ve škole. Největší účinek má tehdy, když zahrnuje také odborné doporučení učitele, jak podpořit další rozvoj duševní výkonnosti dítěte.. >> detail
podpůrné, oceňující a kladně laděné posuzování a hodnocení lidí v tísni, které je povzbuzuje a napomáhá jim dospět k co nejvyšší míře sebedůvěry a sebeúcty nezbytné pro přiměřené sebeřízení a účinné zvládání reakcí v náročných a obtížných situacích. >> detail
výzkum zaměřený na hodnocení a posouzení určitého objektu či intervence, například výrobku nebo produktu, ale také programu, projektu či navrhovaného řešení. >> detail
možnost něco hodnotit nebo posuzovat, to, že výraz či jev nese hodnotící (kladný či záporný) náboj a lze ho „ohodnotit“ či „známkovat“. Např.: přídavné jméno statečný má kladný hodnotící nádech, zatímco zbabělý záporný.. >> detail
