zaměřený především na vlastní osobu, často upřednostňující své zájmy před ostatními, s tendencí dávat své potřeby a přání do popředí a vnímat svět hlavně prizmatem sebe sama. >> detail
Postoj nebo osobnostní rys, při němž člověk staví vlastní já do středu dění, prosazuje svou vůli jako nejdůležitější a má sklon vidět sám sebe v přehnaně dobrém světle. Typické je vyhledávání uznání a snaha udržet si vysoké sebehodnocení i bez odpovídajících důvodů, často s malým ohledem na potřeby druhých. Patří sem také představa, že je jedinec v něčem nad ostatními, a sebestředné hodnocení sebe sama, zvlášť když se srovnává s okolím, což může narušovat mezilidské vztahy a oslabovat empatii.. >> detail
Termín má kořeny v řeckém ἐγρήγοροι, které lze chápat jako „bdící“ či „ti, kdo pozorují“. V esoterických a okultních tradicích se tím označuje sdílená skupinová mysl nebo kolektivní psychická forma vznikající z dlouhodobě společných představ, emocí a záměrů, která pak může působit dojmem samostatné entity.;V přeneseném, sekulárnějším smyslu jde o označení pro vznikající kolektivní vědomí skupiny, tedy souhrn sdílených postojů, očekávání a nálad, které se v kolektivu stabilizují a zpětně ovlivňují jednání jeho členů.. >> detail