Výchovný přístup, v němž pečující osoba poskytuje dítěti jen málo emoční blízkosti, podpory a citlivé reakce na jeho prožívání, takže dítě může dlouhodobě zažívat citové strádání a mívá obtíže s pocitem bezpečí ve vztazích.. >> detail
V psychiatrii se tím označuje porucha osobnosti, u níž je dlouhodobě oslabená schopnost brzdit impulzy a stabilně regulovat emoce. Projevuje se rychlými výkyvy nálady, výraznou citlivostí na stres a nízkou tolerancí frustrace, takže člověk snadno přejde do silného afektu a může jednat zbrkle bez domyšlení následků. Časté jsou konflikty s okolím, podrážděnost a výbušné reakce, které mohou mít podobu slovní agrese a někdy i přerůst do fyzického napadání. Chování bývá proměnlivé a hůře předvídatelné, v některých diagnostických systémech se rozlišuje impulzivní a hraniční (borderline) obraz, kde se navíc mohou objevovat nestálé vztahy, kolísající sebehodnocení a sebepoškozující tendence.. >> detail
stav, kdy člověk zároveň prožívá k téže věci, podnětu nebo osobě jak kladné, tak záporné, navzájem si odporující emoce, například současnou sympatii i antipatii, lásku i nenávist. >> detail
porucha regulace emocí, při níž člověk nedokáže zadržet ani ovládnout vnější projevy emocí (např. pláč, smích) i při slabých nebo zcela neutrálních podnětech, typické je rychlé střídání kladných a záporných citových reakcí. Může jít o psychickou poruchu s organickým podkladem, označuje se také jako afektivní inkontinence.. >> detail
