Ektomorf je označení pro jeden ze somatotypů, tedy tradičně popisovaných tělesných typů člověka. V běžném výkladu se tímto slovem označuje člověk se štíhlou, spíše lineární postavou, delšími končetinami, užšími rameny, jemnější kostrou, menším množstvím tukové i svalové hmoty a sklonem k obtížnějšímu nabírání váhy nebo svalů. V češtině se výraz používá hlavně ve fitness, sportovní praxi, populární výživě a při obecném popisu tělesné stavby. Pojem vychází ze systému somatotypů, který ve 40. letech 20. století rozpracoval William H. Sheldon. Moderní zdroje ale zároveň upozorňují, že původní spojování tělesného typu s povahovými rysy je dnes považováno za nevědecké nebo překonané. Současné užití slova ektomorf proto zpravidla neodkazuje na osobnostní teorii, ale hlavně na popis štíhlého tělesného založení a s ním spojovaných tělesných charakteristik.. >> detail
Parazitický organismus, který osidluje vnější povrch hostitele (například kůži či srst) a živí se na jeho úkor, aniž by pronikal do jeho vnitřních tkání. Typicky sem patří některé druhy klíšťat nebo vší.. >> detail
V buněčné biologii jde o vnější, často gelovitější část cytoplazmy ležící těsně pod buněčnou membránou, která vytváří jakýsi kortikální obal buňky a pokračuje i do jejích výběžků. Bývá relativně chudší na organely a spolu s cytoskeletem se podílí na udržení tvaru a na pohybu buněk, například při tvorbě pseudopodií.;Ve spiritualismu se tak označuje údajná hmota, která má při seancích vystupovat z těla média a být viditelná jako mlhavý či vláknitý útvar. Vědecké ověření pro tento jev chybí a historicky byl často spojován s iluzemi nebo podvody.. >> detail
Vnější část cytoplazmy těsně pod plazmatickou membránou, často spíše gelovitá a méně zrnitá, která vytváří buněčný okraj a podílí se na udržení tvaru i pohybu buňky.. >> detail
Fyziologická strategie, při níž je tělesná teplota živočicha určována hlavně teplotou okolí. Organismus ji reguluje převážně změnami chování, například volbou místa s vhodnějším ohřevem či ochlazením nebo úpravou polohy těla, a obvykle tak spotřebuje méně energie na tvorbu vlastního tepla než endotermní druhy.. >> detail
Typ termoregulace u živočichů, kteří si nedokážou dlouhodobě udržovat stálou tělesnou teplotu vlastní tvorbou tepla a jsou proto závislí na podmínkách okolí. Zahřívání nebo ochlazování dosahují hlavně změnou chování a volbou vhodného místa, například vyhříváním na osluněném povrchu nebo přesunem do úkrytu.. >> detail
