Závěrečná fáze paleolitu, často chápaná jako přechodové období mezi pozdním paleolitem a mezolitem, kdy se v prostředí po ústupu ledovců dál prosazují lovci a sběrači a zároveň se mění technologie i způsob osídlení.. >> detail
Lékařské označení pro zánět v oblasti epipharynx, tedy nosohltanu, kdy bývá podrážděná a oteklá sliznice této části hltanu, často při infekcích horních cest dýchacích.. >> detail
V anatomii označuje horní část hltanu navazující na nosní dutinu, tedy oblast nosohltanu. Jde o úsek horních cest dýchacích, kde se mimo jiné nachází i ústí sluchové trubice. Pojmenování vychází z řeckého epi ve významu na a z pharynx, což znamená hltan.. >> detail
V medicíně, zejména v oftalmologii, se tím rozumí slzení, při němž se slzy na oku hromadí a mohou přetékat i po tváři. V některých situacích je to běžná reakce například při pláči, za potíž se to považuje tehdy, když slzení přetrvává nebo je nepřiměřené, často v souvislosti se zhoršeným odtokem slz přes slzné cesty, případně při dráždění povrchu oka jako u zánětů či alergií.;V rétorice a stylistice označuje postup, kdy se stejný výraz opakuje na konci několika po sobě jdoucích vět nebo veršů, aby se zvýraznila myšlenka a posílil rytmus textu.. >> detail
Lékařský anatomický výraz, odvozený z řec. epi a phren, označuje něco uloženého na bránici nebo v jejím těsném sousedství, často jde o struktury ležící bezprostředně nad bránicí, například v oblasti dolního jícnu při přechodu do žaludku.. >> detail
Přídavné jméno odvozené od řec. epiphysis (epifýza). V lékařské anatomii označuje něco, co souvisí s epifýzou kosti, tedy s její okrajovou částí při kloubu a s oblastí, kde se u rostoucího jedince uplatňuje růstová chrupavka. Stejný termín se používá i pro vztah k mozkové epifýze neboli šišince, která se označuje jako corpus pineale a funguje jako drobná endokrinní žláza podílející se mimo jiné na tvorbě melatoninu a řízení cirkadiánních rytmů.. >> detail
Odborný termín pro odloučení epifýzy od diafýzy, zpravidla v místě růstové chrupavky. Vzniká nejčastěji po úrazu nebo výrazném přetížení u rostoucího skeletu a může vést k posunu konce kosti vůči jejímu tělu, někdy i s rizikem následné poruchy růstu.. >> detail
Zánětlivé postižení epifýzy (epiphysis), tedy koncové části dlouhé kosti, v lékařství popisované jako epifyzitida, často v návaznosti na oblast růstové ploténky.. >> detail
V geologii označení pro poměrně mladou stabilní platformu, tedy úsek kontinentální kůry, který získal pevnou a málo deformovanou stavbu až v pozdějších geologických obdobích a bývá překrytý rozsáhlými sedimentárními pokryvy.. >> detail
