Názorový směr, který chápe duševní jevy (psychiku, vědomí) jako druhotný, pouze doprovodný efekt materiálních a fyziologických dějů v mozku: psychika z těchto procesů vzniká jako jejich vedlejší produkt a sama není primárním činitelem, který by je řídil.. >> detail
Jde o organismy, které vyrůstají na živých rostlinách (nejčastěji na kmenech a větvích stromů), přičemž hostitele využívají hlavně jako mechanickou oporu. Neodebírají mu živiny z pletiv, a proto nejsou ani částečně parazitické – vyživují se samostatně z okolního prostředí. Samotné pojmenování je odvozeno z řeckého epi- ("na") a phyton ("rostlina"). V běžném užití se tímto termínem označují především vyšší rostliny, avšak stejný způsob života se může vyskytovat i u bakterií, hub, řas, mechů, kapraďorostů či lišejníků. U rostlin se uchycení obvykle děje krátkými kořeny nebo příchytnými částmi v nerovnostech kůry, mimořádně hojné jsou zejména v tropických deštných lesích. Živiny čerpají z tzv. rostlinného humusu (např. zachycený opad a prach), který se vlivem atmosférických srážek hromadí v trhlinách kůry, a vodu dokážou přijímat i přímo ze vzdušné vlhkosti, která zde může dosahovat téměř 100 %.. >> detail
