Pedagogický postoj založený na otevřenosti k více směrům, který vede dialog s různými důležitými teoriemi i praxí a podle konkrétní situace z nich vybírá a propojuje to, co dává smysl. Nejde o slepé přijetí jedné školy, ale o kritické porovnávání a promyšlenou spolupráci napříč přístupy ve výchově a vzdělávání, s ohledem na cíle učení, kontext a potřeby žáků.. >> detail
Prostředí, v němž se odehrává výchova a učení, které nevzniká samo od sebe, ale je formováno souběhem více vlivů. Patří k nim biologické předpoklady jedince i podmínky, v nichž žije a učí se, například rodinný a školní kontext, kulturní a sociální normy, míra osobní motivace a způsoby zpracování informací. Významně se na něm podílí také kvalita vztahů, očekávání a pravidla fungování skupiny.. >> detail
reálná a objektivně zjistitelná podoba činností, procesů, jevů a výsledků výchovy a vzdělávání, která se často neshoduje ani s osobními představami, ani s oficiálně deklarovanými vizemi a cíli. >> detail
Ucelený a na celek zaměřený rámec navazujících vyučovacích i výchovných postupů, které pedagogové cíleně vybírají a propojují při práci se žáky. Jeho smyslem je podporovat postupný posun v porozumění učivu, osvojování dovedností a rozvoj způsobů, jak se efektivně učit a řídit vlastní učení, například pomocí metakognice, spolupráce a průběžné zpětné vazby. Součástí bývá také plánování organizace výuky, přizpůsobování přístupu různým potřebám žáků a volba metod sledování a hodnocení pokroku.. >> detail
Jevy, postupy nebo principy ve vzdělávání a výchově, které se uplatňují obecně a podobným způsobem napříč různými skupinami lidí i různými zeměmi (termín prof. J. Průchy).. >> detail
osoba v procesu učení – může jít o žáka či studenta, učně nebo dítě, stejně jako o dospělého člověka, který se dále vzdělává a osvojí si nové znalosti a dovednosti. >> detail
stav, kdy je výchova a vzdělávání nedostatečné a nevede k očekávanému rozvoji, protože chybí vhodné vedení, podpora nebo podnětné učební prostředí. >> detail
