přehnaně kladný a nekritický vztah k sobě samému, sebeláska hraničící s narcismem, doprovázená odmítáním přijmout odpovědnost za vlastní chování a činy. >> detail
abnormální změna přenášeného hlasu při poslechu hrudníku, příbuzná bronchofonii, kdy má hlas typicky mečivý až nosní charakter, samohlásky se při tom zkreslují (např. „e“ může být slyšeno spíše jako „a“). >> detail
zhoršování vlastního zdraví nezdravým způsobem života, nevhodným chováním a prožíváním, jakési setrvačné, téměř automatické opakování týchž vlastních chyb. >> detail
Osobnostně podmíněná tendence člověka znovu a znovu volit stejné sebeznevýhodňující postupy nebo chování, přestože je sám považuje za nežádoucí. Projevuje se jako určitá „setrvačnost“ v opakování vzorce, který už dříve vedl k nepříznivým důsledkům, a může být udržován návykem, automatickými reakcemi či zkresleným očekáváním krátkodobé úlevy.. >> detail
zaměření na vlastní prospěch: člověk se soustředí hlavně na uspokojení svých potřeb a na získávání osobních hodnot, požitků a slastí, aniž by bral ohled na druhé lidi. >> detail
Hodnotové nastavení, v němž člověk nebo skupina klade na první místo vlastní prospěch a osobní komfort. Důraz bývá na materiální zajištění a užívání si, často se to projevuje silnou orientací na spotřebu a hromadění věcí, přičemž ohled na potřeby druhých a na společné cíle ustupuje do pozadí.. >> detail
Egoistická sebevražda je sociologický pojem označující jeden z typů sebevraždy v teorii francouzského sociologa Émila Durkheima. Souvisí s nedostatečnou sociální integrací, tedy se slabým začleněním jednotlivce do společenských skupin, vztahů a společných hodnot.
Durkheim vycházel z předpokladu, že pevné sociální vazby poskytují člověku pocit příslušnosti, smyslu a závazků vůči ostatním. Pokud jsou tyto vazby oslabeny, jednotlivec je ve větší míře odkázán sám na sebe a může postrádat oporu poskytovanou rodinou, náboženským společenstvím, komunitou nebo širší společností. Durkheim tento stav označoval jako nadměrnou individualizaci.
Ve svých analýzách zkoumal například vztah mezi sebevražedností a náboženskou příslušností, rodinným stavem nebo politickou a společenskou soudržností. Nešlo mu především o osobní sobeckost konkrétního člověka, jak by mohl naznačovat běžný význam slova egoistický, ale o sociologickou míru začlenění jednotlivce do společnosti.
Egoistická sebevražda tvoří v Durkheimově typologii protiklad altruistické sebevraždy. Zatímco egoistickou spojoval s nedostatečnou sociální integrací, altruistickou naopak s integrací nadměrnou. Další dvojici představují anomická a fatalistická sebevražda, které souvisejí s nedostatečnou, respektive nadměrnou sociální regulací.
Pojem pochází z Durkheimova díla Le Suicide z roku 1897 a představuje součást sociologické teorie sebevražednosti, nikoli samostatnou psychiatrickou diagnózu.. >> detail
