Teoreticky (spekulativně) zaměřený směr dynamické, tedy hlubinné psychologie, který se soustředí na lidské ego (já) a zkoumá jeho strukturu i funkce.. >> detail
stav, kdy člověk prožívá své pocity a chování jako odpovídající vlastnímu sebepojetí, smíření a přijímání vlastní duševní či tělesné odchylky, vady nebo poruchy. >> detail
Postoj, kdy člověk své vlastní já povyšuje na nejvyšší hodnotu a přistupuje k sobě s úctou připomínající náboženské uctívání.;V psychologii označení pro krajní sebestřednost, kdy je ego idealizováno a jedinec se vnímá jako střed a měřítko světa, často na úkor druhých.. >> detail
přehnané uctívání vlastní osoby, kdy člověk sám sebe staví na piedestal, přisuzuje si mimořádnou důležitost a někdy se vnímá téměř jako božská autorita. >> detail
V psychologickém pojetí jde o soubor pro konkrétního člověka typických osobních záměrů a motivací, které určují směr jeho jednání a odrážejí orientaci na vlastní já a jeho prosazení.. >> detail
zaměřený především na vlastní osobu, často upřednostňující své zájmy před ostatními, s tendencí dávat své potřeby a přání do popředí a vnímat svět hlavně prizmatem sebe sama. >> detail
Postoj nebo osobnostní rys, při němž člověk staví vlastní já do středu dění, prosazuje svou vůli jako nejdůležitější a má sklon vidět sám sebe v přehnaně dobrém světle. Typické je vyhledávání uznání a snaha udržet si vysoké sebehodnocení i bez odpovídajících důvodů, často s malým ohledem na potřeby druhých. Patří sem také představa, že je jedinec v něčem nad ostatními, a sebestředné hodnocení sebe sama, zvlášť když se srovnává s okolím, což může narušovat mezilidské vztahy a oslabovat empatii.. >> detail