onis, f. (odvozeno z l. e ve významu z a z l. radius paprsek) označení pro děj, při němž ze zdroje vycházejí paprsky či jiné záření, tedy emise a šíření energie do okolního prostoru.. >> detail
(z lat. eradere, vyškrabat) označuje úkon, při němž se něco odstraní seškrábnutím, tedy smazání či zrušení stopy nebo nápisu, například při úpravě textu na podkladu.. >> detail
Renesanční myslitel a nizozemský humanista, původně mnich a kněz, který ostře pranýřoval mravní úpadek církve a vyzýval k návratu k novozákonnímu křesťanství. Stál na rozhraní humanismu a reformace a působil jako jejich zprostředkovatel. Připravil latinský překlad Nového zákona. V dílech, například v knize „Chvála bláznovství“, se posmíval formalismu a odtažitosti scholastického vzdělávání. Obdivoval antiku a prosazoval výuku opřenou o řečtinu a latinu. Jeho spisy byly později papežem zakázány. Pro pedagogy a pedagogické psychology je podstatná jeho myšlenka, že vzdělávání a vnitřní sebepoznání mohou pomáhat bránit se společenskému zlu. „Chvála bláznovství“ propojuje satirickou kritiku a ironii s tolerantním pochopením lidských slabostí a zároveň vyzdvihuje bláznovství jako koření života. Zastával názor, že nikdo se nerodí bez chyb a nejlepší člověk je ten, kdo jich má v porovnání s ostatními nejméně. Podle něj je většina lidí bláznivá – a každý je vlastně blázen hned několikanásobný, právě tato podobnost lidi sbližuje a rodí přátelství, kdežto mezi samolibými mudrci se přátelství nedaří. Často se větší blázen vysmívá menšímu. Za největší omyl považoval přesvědčení, že štěstí je přímo ve věcech, ve skutečnosti záleží na mínění o věcech, tedy na tom, jak je kdo chápe a z jakého úhlu na ně hledí. Člověka popisoval jako nepatrné zvířátko odsouzené k velmi krátkému životu, které přesto vede války a spory, kuje úklady, loupí a dovede rozpoutat téměř neuvěřitelné vášně i tragédie.. >> detail
