chronické gynekologické onemocnění, při kterém se tkáň podobná děložní sliznici (endometriu) vyskytuje mimo děložní dutinu, nejčastěji v oblasti vaječníků, vejcovodů, pánevní dutiny nebo střev. Tato tkáň reaguje na hormonální změny během menstruačního cyklu stejně jako endometrium v děloze, což způsobuje krvácení, záněty a tvorbu srůstů. Mezi hlavní příznaky patří bolestivá menstruace (dysmenorea), bolest při pohlavním styku (dyspareunie), chronická pánevní bolest, nepravidelné krvácení a v některých případech i potíže s otěhotněním. Diagnostika zahrnuje gynekologické vyšetření, ultrazvuk, magnetickou rezonanci a definitivní potvrzení laparoskopií. Léčba může být konzervativní (hormonální terapie, analgetika) nebo chirurgická (laparoskopické odstranění ložisek). Onemocnění postihuje přibližně 10 % žen v reprodukčním věku a představuje významný zdravotní problém negativně ovlivňující kvalitu života.. >> detail
Lékařské označení pro zánětlivé postižení děložní sliznice neboli endometria, etymologicky odvozené z ř. endon (uvnitř) a ř. metra (děloha). Nejčastěji jde o infekční proces, který se může projevit například bolestí v podbřišku, teplotou nebo poruchami krvácení. Může mít i hnisavou podobu popisovanou jako putrida, případně vzácněji souviset se specifickou infekcí typu tuberculosa.. >> detail
Buněčný proces označovaný názvem odvozeným z řeckých kořenů pro dění uvnitř a dělení, při němž se v jádře opakovaně zdvojí DNA a chromozomy, ale jádro ani celá buňka se následně nerozdělí. Výsledkem jsou buňky s násobným počtem chromozomových sad, tedy endopolyploidie, často spojená se zvětšením buněk a vyšší produkční kapacitou v některých tkáních.. >> detail
Endomorf je označení pro jeden ze somatotypů, tedy tradičně rozlišovaných tělesných typů člověka. V běžném výkladu se tímto slovem označuje člověk s robustnější, zaoblenější nebo měkčí postavou, širším trupem či boky, větším podílem tukové tkáně a se sklonem k snadnějšímu přibírání hmotnosti. V češtině se výraz používá hlavně ve fitness, sportovní praxi, populární výživě a při obecném popisu tělesné stavby. Pojem vychází ze systému somatotypů, který rozpracoval William H. Sheldon. Současné encyklopedické a odborné zdroje ale zároveň upozorňují, že původní spojování tělesných typů s povahovými vlastnostmi je dnes považováno za překonané nebo nevědecké. V dnešním užití proto slovo endomorf označuje především člověka s určitým typem tělesné konstituce, nikoli nositele předem daných psychických rysů.. >> detail
-itidis, f. Lékařský termín pro zánět dělohy, při němž je současně postiženo endometrium i myometrium, tedy vnitřní slizniční vrstva a navazující svalovina děložní stěny. Často navazuje na infekci po porodu nebo po zákrocích v dutině děložní a může se projevit bolestí v podbřišku a zvýšenou teplotou.. >> detail
Označení užívané v anatomii a medicíně pro něco, co se nachází nebo probíhá v dutině nosní, případně se tam zavádí či aplikuje. Původ má v řec. endon ve významu uvnitř a v lat. nasus, nos. V praxi se s tímto výrazem setkáte například při popisu endonazálního přístupu při zákrocích nebo u podání léčiva přes nos.. >> detail
V cytologii jde o označení odvozené z endon a nucleus pro struktury nebo děje, které se nacházejí přímo uvnitř buněčného jádra, tedy v jeho vnitřním prostoru a ne mimo něj.. >> detail
V molekulární biologii jde o enzym, který umí přestřihnout fosfodiesterové vazby uvnitř vlákna nukleové kyseliny, typicky DNA, a tím naruší její souvislost a rozdělí ji na kratší fragmenty. Na rozdíl od exonukleáz neodštěpuje jednotky postupně z konců, ale provádí řez přímo uvnitř řetězce, čehož se využívá například u restrikčních enzymů nebo při některých procesech oprav DNA.. >> detail
