stav, kdy je výchova a vzdělávání nedostatečné a nevede k očekávanému rozvoji, protože chybí vhodné vedení, podpora nebo podnětné učební prostředí. >> detail
oboustranné kontakty a společné činnosti, při nichž na sebe účastníci působí tak, že si předávají poznatky, dovednosti i hodnoty, často prostřednictvím komunikace a zpětné vazby v rodinném prostředí nebo v rámci organizovaného učení.. >> detail
Psychologický obor, který se zabývá tím, jak probíhá učení, vyučování a výchovné působení, jaké mají pravidelnosti a jak se pod jejich vlivem mění prožívání, chování i utváření osobnosti v průběhu života. Zkoumá například motivaci k učení, vztahy mezi učitelem a žákem, vliv prostředí školy či rodiny a účinnost různých vzdělávacích postupů. Často se označuje také jako pedagogická psychologie.. >> detail
Konkrétní, dílčí kroky a metody, které jsou záměrně voleny a následně uplatňovány ve výchově, vzdělávání i procesu učení, jejich použití se opírá o didaktické principy, například o princip funkcionálnosti, návaznosti, kontextovosti, aktivity a autodiagnostiky.. >> detail
osoba, která se podílí na vzdělávání a výchově druhých, tedy někdo, kdo předává znalosti a vede k rozvoji dovedností a postojů (např. pedagog, vychovatel, trenér, učitel nebo rodič). >> detail
Souhrn nežádoucích obtíží v chování, prožívání nebo školním fungování žáků, které nevznikají primárně z jejich dispozic, ale jako důsledek chybných či nevhodných pedagogických postupů ve výuce, například nevhodně nastavených očekávání, necitlivé komunikace nebo nespravedlivého hodnocení, a mohou se projevit i poklesem motivace či školní úzkostí.. >> detail
Záměrně a systematicky působit na člověka tak, aby si osvojil vědomosti, dovednosti a žádoucí postoje, tedy vést ho k učení a osobnostnímu rozvoji. V praxi se používá i pro poučení o konkrétním tématu, například ve škole, při školení nebo ve zdravotnictví při práci s pacientem. Srovnej také pojem edukace.. >> detail