onis, f. (odvozeno z l. e ve významu z a z l. radius paprsek) označení pro děj, při němž ze zdroje vycházejí paprsky či jiné záření, tedy emise a šíření energie do okolního prostoru.. >> detail
Z lat. eradicare, doslova vyrvat i s kořeny, znamená vykořenění nebo úplné odstranění něčeho nežádoucího tak, aby to už nemohlo znovu vznikat či se obnovovat.;V lékařství a epidemiologii označuje eradikaci choroby nebo jejího původce, tedy dlouhodobé vymizení z populace či z území, typicky díky kombinaci prevence, očkování a kontroly šíření.. >> detail
V lékařství a epidemiologii se tím myslí úplné odstranění nemoci nebo jejího původce z populace, tedy stav, kdy se výskyt trvale sníží na nulu a rozsáhlá preventivní opatření už nejsou nezbytná. Obvykle k tomu vede dlouhodobě koordinovaná strategie, například kombinace očkovacích programů, včasného záchytu a izolace ohnisek.;V ekologii a zemědělství jde o cílené vyhubení nežádoucího organismu na určitém území, například invazního druhu nebo škůdce, aby se nemohl dál množit a působit škody v ekosystému či na plodinách.. >> detail
České označení pro talovín zimní, tedy drobnou vytrvalou okrasnou rostlinu z čeledi pryskyřníkovitých, která se objevuje velmi brzy po zimě a nese nápadné žluté květy.. >> detail
Označení pro veřejnou státní pokladnu, tedy souhrn finančních prostředků a příjmů spravovaných státem, a někdy i pro instituce či úřední aparát, které se starají o výběr daní, hospodaření a administrativní řízení záležitostí státu.. >> detail
(z lat. eradere, vyškrabat) označuje úkon, při němž se něco odstraní seškrábnutím, tedy smazání či zrušení stopy nebo nápisu, například při úpravě textu na podkladu.. >> detail
Renesanční myslitel a nizozemský humanista, původně mnich a kněz, který ostře pranýřoval mravní úpadek církve a vyzýval k návratu k novozákonnímu křesťanství. Stál na rozhraní humanismu a reformace a působil jako jejich zprostředkovatel. Připravil latinský překlad Nového zákona. V dílech, například v knize „Chvála bláznovství“, se posmíval formalismu a odtažitosti scholastického vzdělávání. Obdivoval antiku a prosazoval výuku opřenou o řečtinu a latinu. Jeho spisy byly později papežem zakázány. Pro pedagogy a pedagogické psychology je podstatná jeho myšlenka, že vzdělávání a vnitřní sebepoznání mohou pomáhat bránit se společenskému zlu. „Chvála bláznovství“ propojuje satirickou kritiku a ironii s tolerantním pochopením lidských slabostí a zároveň vyzdvihuje bláznovství jako koření života. Zastával názor, že nikdo se nerodí bez chyb a nejlepší člověk je ten, kdo jich má v porovnání s ostatními nejméně. Podle něj je většina lidí bláznivá – a každý je vlastně blázen hned několikanásobný, právě tato podobnost lidi sbližuje a rodí přátelství, kdežto mezi samolibými mudrci se přátelství nedaří. Často se větší blázen vysmívá menšímu. Za největší omyl považoval přesvědčení, že štěstí je přímo ve věcech, ve skutečnosti záleží na mínění o věcech, tedy na tom, jak je kdo chápe a z jakého úhlu na ně hledí. Člověka popisoval jako nepatrné zvířátko odsouzené k velmi krátkému životu, které přesto vede války a spory, kuje úklady, loupí a dovede rozpoutat téměř neuvěřitelné vášně i tragédie.. >> detail
