(též extrasolární planeta) je planeta obíhající kolem jiné hvězdy než Slunce, tedy nacházející se mimo naši sluneční soustavu. Podle pracovní definice Mezinárodní astronomické unie (IAU) z roku 2018 je exoplanetou těleso s hmotností nižší než 13násobek hmotnosti Jupitera (což je hranice pro fúzi deuteria) a dostatečně nízkou hmotností vůči centrálnímu tělesu, aby byly stabilní Lagrangeovy body L4 a L5. První exoplaneta u hvězdy podobné Slunci byla objevena v roce 1995 (51 Pegasi b). Potvrzena je existence více než několika tisíc exoplanet v přibližně 4100 planetárních systémech, přičemž více než 9800 kandidátů čeká na potvrzení. Exoplanety se dělí na několik typů včetně plynných obrů (podobných Jupiteru), ledových obrů (podobných Neptunu), super-Zemí a terestrických planet. Pro jejich detekci se používají různé metody jako tranzitní fotometrie (pokles jasnosti hvězdy při přechodu planety), metoda radiálních rychlostí (gravitační vliv planety na hvězdu), přímé zobrazování a gravitační mikročočkování. Hlavním cílem je objevení planet v obyvatelné zóně, kde by mohla existovat voda v kapalném skupenství, což je považováno za základní podmínku pro vznik života, jak ho známe.. >> detail
biologie: vnější kostra. vychází z anglického: exoskeleton (skeleton - kostra; exo - vnější). V přírodě se s exoskeletem můžete setkat u hmyzu, korýšů, pavouků, kdy je tvořena např. uhličitanem vápenatým nebo sloučeninami fosforečnanů;technologie: označovaný také jako robotický exoskelet je vnější zařízení, které si může obléci člověk a je toto zařízení vlastně nahrazuje funkci svalů. Využití nachází v rehabilitaci, kdy pacienti nejsou schopni pohybovat končetinami. Další potenciální využití je ve vojenství, kdy exoskelet může poskytovat vojákovi ochranu formou pancíře a zároveň větší sílu. Tato zařízení jsou ale aktuálně stále ve fázi prototypů.. >> detail