stav, kdy je člověk pevně přesvědčen o své výjimečné psychické nebo fyzické výkonnosti a nerealisticky nadhodnocuje vlastní možnosti a síly. Tento typ grandiózního sebehodnocení se může objevovat při mánii, u psychotických poruch, v rámci narcismu, při intoxikaci některými drogami (kokain, amfetaminy) i u progresivní paralýzy a v dalších podobných stavech.. >> detail
Heteropunitivně zaměřený člověk při neúspěchu nebo kritice typicky přesouvá odpovědnost mimo sebe. Místo hledání vlastního podílu má tendenci obviňovat druhé, být k nim přísný až útočný a jen nerad připouští osobní chybu. Často reaguje podrážděně a konfrontačně, může být agresivní v komunikaci i v jednání a působit nepřátelsky. Navenek mívá výrazně zvýšené sebevědomí, které někdy neodpovídá reálným schopnostem, a usiluje o převahu v sociálních situacích, takže se konfliktům spíše nevyhýbá. Bývá patrná nízká sebereflexe a slabé vnitřní brzdy, což vede k impulzivnímu prosazování toho, co ho právě napadne. Časté jsou i narcistické rysy, například potřeba obdivu a přesvědčení o vlastní výjimečnosti.. >> detail
Extrapunitivní (z lat. extra mimo, punire trestat) označuje v psychologii a psychodiagnostice způsob reagování na frustraci, neúspěch nebo konflikt, při němž je vina, odpovědnost či zlost přesouvána navenek. Člověk hledá příčinu potíží v okolí, v druhých lidech nebo v systému, kritizuje je, požaduje nápravu zvenčí a může volit sankční, útočné či obviňující jednání. Termín se používá zejména v souvislosti s Rosenzweigovým obrázkovým frustračním testem, kde tvoří jednu ze tří základních orientací reakce vedle intropunitivní (zaměřené na sebe) a impunitivní (popírající nebo zlehčující vinu). V praxi se sleduje, nakolik takové odpovědi převažují a zda vedou k eskalaci konfliktů. V širším smyslu se jím popisuje také komunikační nebo výchovný styl, který preferuje trestání druhých před hledáním vlastní spoluúčasti.. >> detail
V psychologii osobnosti jde o heteropunitivní styl zvládání frustrace: při chybě nebo neúspěchu člověk připisuje příčinu převážně vnějším okolnostem, snadno obviňuje druhé a jen nerad uznává vlastní podíl na situaci. Typická je konfrontačnost a sklon reagovat útokem, takže se častěji dostává do sporů a může působit chladně až nepřátelsky. Zároveň mívá nadsazené sebehodnocení, které nemusí odpovídat reálnému výkonu, a slabší seberegulaci, proto jedná impulzivně a prosazuje své názory bez větší autocenzury. Často usiluje o převahu a uznání, mohou se objevovat narcistické rysy a obranné mechanismy jako projekce. V diagnostice reakcí na frustraci (např. Rosenzweig) se tento směr popisuje jako agrese a výčitka zaměřená navenek.. >> detail
Označuje nastavení osobnosti, které se typicky projevuje navenek obráceným, expanzivním a extrapunitivním způsobem reagování. V zátěži nebo při frustraci člověk spíše vyvádí napětí do okolí, snadněji připisuje odpovědnost vnějším podmínkám či druhým lidem a volí chování zaměřené na prosazení se nebo obviňování.. >> detail
Z lat. extra (mimo) a pyramis (jehlan). V medicíně se tím popisují struktury či funkce hybnosti, které nejsou součástí pyramidové dráhy, tedy probíhají mimo ni a podílejí se na jemném řízení pohybů a svalového napětí.. >> detail
Týkající se částí nervové soustavy a jejich účinků, které se uplatňují mimo pyramidové motorické dráhy nebo na nich nejsou přímo závislé, typicky podkorových okruhů jako jsou bazální ganglia podílejících se na řízení a ladění pohybu.. >> detail
Neurologické projevy vznikající při narušení funkcí extrapyramidových drah, zejména okruhů bazálních ganglií, které se podílejí na řízení svalového napětí a na plynulosti a automatice pohybu. Může jít o obraz se zvýšeným tonem a úbytkem spontánní hybnosti, kdy dominuje zpomalení, ztuhlost, ochuzení mimiky, změna držení těla a typická porucha chůze podobná parkinsonskému syndromu, nebo naopak o stav s přítomností mimovolních hyperkinez, například choreatických pohybů či dystonických křečí. Na vzniku se může podílet onemocnění příslušných mozkových struktur, ale i působení zevních látek, často jako nežádoucí účinek některých léků ovlivňujících dopaminový systém, případně při intoxikacích včetně alkoholu.. >> detail
V lékařské a anatomické terminologii se tímto označením popisuje struktura, nález nebo děj, který je uložen mimo vlastní ledvinu, tedy v jejím okolí a ne v její tkáni. Původ výrazu je v lat. extra a ren a používá se například při popisu útvarů, které leží mimo ledvinný parenchym.. >> detail
