Základní zákon klasické logiky říká, že u dvou navzájem protikladných výroků, kdy jeden popírá přesně to, co druhý tvrdí, je vždy nutně jeden pravdivý (a druhý nepravdivý), žádná „třetí“ možnost mezi nimi nepřipadá v úvahu.. >> detail
Zákon klasické logiky, podle něhož pro každý výrok A neexistuje žádná „mezilehlá“ možnost: buď je A pravdivé, nebo platí jeho popření. Často se vyjadřuje zápisem A ∨ ¬A a bývá oporou důkazu sporem, i když některé neklasické směry logiky ho nepovažují za obecně závazný.. >> detail
Obecně označení pro vyřazení nebo nepřipuštění osoby či věci, případně pro stav, kdy je něco chápáno jako výhradní. V širším společenském a právním kontextu se tím může myslet i záměrné omezení přístupu k určité činnosti nebo zdroji (z lat. excludere).;V medicíně a chirurgii výraz pro zákrok, při němž se orgán nebo jeho část funkčně odstaví, například tak, že se přeruší jeho zapojení do oběhu nebo průchodnosti, ale samotná tkáň se neodstraňuje (z lat. excludere).. >> detail
Z lat. excernere, v biologii a medicíně jde o exkreci, tedy děj, při němž organismus vylučuje odpadní či přebytečné látky vzniklé látkovou přeměnou, například jejich odchod močí, potem nebo vydechovaným vzduchem.. >> detail
Latinský pojem odvozený od ex a culpa, označuje akt nebo postup, kterým je člověk očištěn od obvinění a je uznáno, že za daný čin nenese vinu, často v právní či morální argumentaci.. >> detail